DO-KHYI

Tibetan Mastiff
Tibetská doga

 

 

země původu
TIBET

DO-KHYI
(Tibetská doga)
ZEMĚ PŮVODU: Tibet
PATRONÁT: FCI.
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.03.2004.
VYUŽITÍ: Společenský, hlídací a strážní pes.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 2 Pinčové a knírači – molosská plemena – švýcarští salašničtí a horští psi a další plemena.
Sekce 2.2 Molosská plemena, horského typu.
Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Tibetská doga (Do Kuti) je prastaré pracovní plemeno nomádských pastevců v Himalájích a je tradičním strážcem tibetských chrámů. Od prvního okamžiku, kdy se objevila ve starověku, je provázena velkými mýty. Od první zmínky Aristotelovy (384-322 př.n.l.) až po známé spisy Marca Pola, který se vydal do Asie roku 1271, všechny historické prameny vychvalují přirozenou sílu a impozantnost tibetského mastifa – po stránce fyzické i mentální. Dokonce i štěkot psů tohoto plemene bývá popisován jako jedinečná a vysoce ceněná charakteristická vlastnost plemena. Špičkoví Evropští kynologové z minulosti (například Martin a Youatt, Megnin, Beckmann, Silber a také Strebel a Bylandt) se tibetskou dogou intenzivně zabývali, protože byli fascinováni jejím původem a funkcí v tibetské kultuře. Někteří z nich dokonce považovali toto plemeno za prapředka všech velkých plemen psů horského typu a typu mastifa. Jedním z prvních psů plemene tibetská doga, kteří se prokazatelně dostali na břehy západního světa, byl pes zaslaný v roce 1847 královně Viktorii lordem Hardingem (indickým místokrálem). Později v 80. letech 19. století vzal Edward VII (princ welšký) dva psy zpět do Anglie. Jeden z prvních zaznamenaných vrhů tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.
CELKOVÝ VZHLED: Silný, těžký, dobře stavěný pes, se silnými kostmi. Impozantní; důstojný a vážný vzhled. Představuje kombinaci majestátní síly, robustnosti a vytrvalosti; je vhodný k práci ve všech klimatických podmínkách. Pomalu dospívá, feny dosahují plné zralosti až ve 2 – 3 letech, psi jsou plně zralí nejdříve ve 4 letech.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
•   Délka měřená od týlního hrbolu ke stopu odpovídá délce tlamy od špičky čenichu ke stopu, tlama však může být poněkud kratší.
•·  Trup poněkud delší, než je kohoutková výška psa.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Nezávislý. Obranářský instinkt. Vzbuzuje respekt. Dokonale věrný své rodině a teritoriu.
HLAVA: Široká, těžká a silná. U dospělých se může tvořit vráska začínající nad očima a dosahující ke koutku tlamy.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Široká, velmi lehce zaoblená, se silně vyjádřeným týlním hrbolem.
Stop: dobře definován.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Široká, co nejtmavší v závislosti na barvě srsti, dobře otevřené nozdry.
Tlama: Dosti široká, dobře vyplněná a hluboká. Konec tlamy kvadratický.
Pysky: Dobře vyvinuté, pokrývající dolní čelist.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je přípustný. Zuby na sebe těsně dosedají.
Oči: Středně velké, jakéhokoliv odstínu hnědé a v souladu s barvou srsti. Čím tmavší, tím lépe. Široce od sebe posazené, oválné a poněkud šikmo uložené. Oční víčka těsně přiléhající k oční bulvě. Důstojný výraz.
Uši: Středně velké, trojúhelníkové, visící, nasazené na úrovni mozkovny a očí, spadající dopředu a visící těsně podél hlavy. V pozornosti stočeny dopředu. Kůže uší je pokryta jemnou krátkou srstí.
KRK: Silný, dobře osvalený, klenutý. Lalok nepříliš vyvinutý. Pokrytý hustou a odstávající hřívou, která však u fen není tak výrazně vyjádřena.
TRUP: Silný.
Hřbet: Rovný, svalnatý.
Záď: Široká a spíše plochá.
Hrudník: Dosti hluboký, přiměřené šířky, s dobře klenutými žebry, které dodávají hrudnímu koši srdcovitý průřez. Hrudní kost dosahuje až pod úroveň loktů.

OCAS: Střední délky. Nasazen vysoko, na úrovni hřbetu, nesen vysoko, volně zatočený nad hřbetem, když je vzbuzena pozornost psa, nebo je-li pes v pohybu. Dobře osrstěný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Rovné, dobře zaúhlené, celé pokryté hustou srstí.
Plece: Dobře uložené, svalnaté.
Lokty: Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Předloktí: Rovná. Silných kostí.
Nadprstí: Silné, mírně skloněné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, svalnaté, s dobrým zaúhlením. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné.
Stehna: Dosti dlouhá; silná, s tvrdými, ale nepříliš plasticky vystupujícími svaly.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezna: Silná, nízko posazená.
S paspárky nebo bez nich.
TLAPY: Dosti velké, silné, kulaté a kompaktní, s dobře osrstěnými prostory mezi dobře klenutými prsty.

CHODY/POHYB: Pohyb plný síly, ale vždy lehký a pružný. dosahující daleko dopředu a se silným impulsem zezadu. Se zvyšující se rychlostí mají tlapy sklon pohybovat se více pod osou těla. Krok působí dojmem rozvážnosti. Tito psi jsou schopni pohybovat se v nejrůznějším terénu s vytrvalostí a pružností.
OSRSTĚNÍ
SRST: Kvalita srsti je důležitější než její množství. Srst je tvrdá, silná, krycí srst není příliš dlouhá, je s hustou a poněkud zvlněnou podsadou v chladném počasí; v teplých měsících je podsada poněkud řidší. Psi mají znatelně bohatší osrstění než feny. Srst je jemná, ale tvrdá, rovná a odstávající. Nikdy není hedvábná, vlnitá nebo zvlněná. Krk a plece jsou pokryty hustou, silnou srstí, jež působí dojmem hřívy. Ocas je huňatý a dobře osrstěný (s praporci); pánevní končetiny jsou v horní zadní části silně osrstěné (s praporci).
BARVA: Bohatá, sytá černá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; modrá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; zlatá počínaje sytou hnědožlutou až po tmavě červenou. Všechny barvy musí být co nejčistší. Tříslová sahá od sytě ořechové až po světlejší odstíny. Bílá hvězda na hrudi je přípustná. Minimální bílé znaky na tlapách jsou přijatelné. Tříslové odznaky se objevují nad očima, v dolní části končetin a na spodní straně ocasu. Tříslové odznaky na tlamě; odznaky podobající se brýlím kolem očí se tolerují.
VELIKOST:
Výška v kohoutku: Psi : Nejméně 66 cm (26")
Feny: Nejméně 61 cm (24")
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
VÁŽNÉ VADY:
•  Nedostatečná fyzická kondice a zdraví.
•  Hlava lehká nebo silně vrásčitá.
•  Převislé pysky.
•   Výrazný lalok.
•  Vysoko anebo nízko nasazené uši.
•  Světlé oči nebo strnule upřený výraz.
•  Slabá pigmentace zejména nosu.
•  Sudovitý hrudník.
•  Ocas pevně zatočen nad zádí.
•  Nadměrné zaúhlení nebo strmé zaúhlení pánevních končetin.
•  Těžkopádný, vázaný pohyb.
•  Výška pod minimální stanovenou výškou, tolerance 2 cm.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
•  Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
•  Podkus nebo předkus.
•  Jakékoliv barvy odlišné od výše uvedených, tzn. bílá, krémová, šedá, hnědá (játrová), fialová, žíhaná, vícebarevní psi.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Časopis SVĚT PSŮ, č.7/2003
- PORTRÉT PLEMENE
autor - Renata Žižková

TIBETSKÁ DOGA – DO-KHYI – TIBETAN MASTIFF
Tibetská doga je jednou z nejstarších pěstovaných čistých ras zachovaných v původní podobě, které známe.

HISTORIE – DO-KHYI VE SVÉ VLASTI
Pochází z tibetských náhorních plošin. Že se tato rasa vyskytuje řídce i v jiných částech Himalájí se připisuje tomu, že lámové, putující po Tibetu brali tyto psy s sebou a dávali darem místním princům. Lze tak soudit podle jeskynních kreseb a reliéfů, které pocházejí z období 2000 let před Kristem.
První písemné zmínky o tomto psu se datují do doby cca 1000 let před naším letopočtem. Aristoteles psal o Indickém psu a podle všech známek měl na mysli tibetskou dogu. Také Megastheus popisoval v roce 327 př.m.l. Indického psa s visícíma ušima, ohromnými kostmi,
svaly, velkou hlavou a širokým nosem.
Poté cestovatel Marco Polo objevil na svých cestách tibetského mastifa a popsal ho jako „obrovského, vynikajícího psa velikostí podobného oslu“. K tomu je třeba dodat, že na dobových rytinách je Marco Polo zobrazen ve společnosti tibetské dogy, která se ovšem velikostí shoduje s dnešními dogami. Tibetští osli byli navíc výrazně menší, než jinde na světě. Nemalou roli jistě sehrálo také zveličování vzpomínek na cesty,kterému se nevyhne snad žádný cestovatel.
Samuel Turner, který cestoval po Tibetu kolem roku 1800 píše : „ Tibetské dogy hlídají v noci stáda yaků, je to typický horský pes, protože má všechny vlastnosti horského psa – výšku, impozantní šíři, hlídací instinkt, hrdý pohyb, obranu, velkou lásku ke svému pánu atd“.
Ve své vlasti byl využíván jako hlídač domu, stáda a majetku kočovných nomádů. Protože má silně vyvinutý hlídací instinkt, hlídá dům s obrovskou razancí a zakročí kdykoliv odhadne že je to nutné, velmi tvrdě.
Tibetské dogy měly za úkol hlídat vesnice, kláštery, paláce, stáda a doprovázet na cestách karavany. Pes byl nejen hlídačem obydlí a stád, ale při cestách také nosil břemena. Průsmyky a horské stezky jsou v Tibetu mnohdy tak úzké a neschůdné, že nelze použít při přepravě nákladů yaky, osly a mezky a proto se používaly ovce a zřejmě také psi.
Tito psi byli krmeni ve své vlasti kukuřičných chlebem a kozím a ovčím mlékem. Maso tito psi znali, pokud si ho obstarali sami. Byli a do dneška jsou velmi nenáročnými strávníky.
Tibetský název je do–khyi, což v překladu znamená „ přivázaný pes“. Psi byli již od nejútlejšího věku přivazováni na silné řetězy, kterých se mnohdy za celý život nezbavili. Někteří byli pouštěni pouze v noci, kdy se potulovali v okolí vesnice a stáda a hlídali je před vetřelci a divokými zvířaty.
V Tibetu byla upřednostňována zvířata v barvě black and tan, , neboť ta měla nad očima světlé body – podle tibeťanů druhý pár očí, který zpovzdálí působí jako oči v bdělém stavu, přestože pes spí. Impozantní vzhled hlavy a hřívy byl ještě uměle zesilován u uvázaného psa jakýmsi límcem vytvořeným z dlouhé, červeně zbarvené srsti yaka, který byl psovi uvazován kolem krku.
Dnes se musíme, bohužel domnívat, že pod vlivem čínského režimu je do–khyi ve své tibetské vlasti velmi ohrožen. Každopádně jej již cestovatelé nevídají často.
CHARAKTER

Všichni starší autoři popisovali do–khyi jako zlého, divokého a nevypočitatelného psa. Cestopisy měly působit na čtenáře a proto měly vyvolávat dojem, že tibetská doga není běžný domácí pes, ale nebezpečná bestie. I u tibetských dog ale platí to, co u jiných plemen – pes je tím, co z něho člověk udělá ! Že byli v Tibetu žádáni psi ostří a agresivní lze při rozhovoru s tibeťany potvrdit. Lidé na venkově museli každého cizince nejprve považovat za nebezpečného, zvláště když neměli žádné uzamykatelné domovní dveře se zvonkem.
Toto všechno, včetně ochrany soukromí jim zajišťovali psi. Vesnice, či nomádské tábory měly vyvinutý jakýsi kontrolní systém. Psi obklopovali osadu, někteří byli přivázáni přímo u vchodů do domu, či stanu. Tím bylo bezpečí zajištěno, neboť v okamžiku, kdy se na dohled přiblížil cizinec, přivítal jej mohutný štěkot, který jej donutil zůstat stát a na dálku nejprve objasnit důvod své návštěvy. Celé vesnice bylo možné v době nepřítomnosti mužů najít svěřené pouze do ochrany psů.
Vrozená inteligence a perfektní hlídací schopnosti jsou do-khyi dány tvrdou selekcí, které byly po tisíciletí vystaveny. V chudém Tibetu mohli přežít pouze nejlepší a nejsilnější jedinci. Slabší psy si nikdo nemohl dovolit chovat pro pouhé potěšení. Proto byly v dalších generacích upevněny jejich jedinečné a skvělé vlastnosti.
V dnešní době dojde k pokousání tibetskou dogou sotva častěji, než jiným plemenem. Vhodnou výchovou a častým kontaktem s lidmi doma i na veřejnosti se z něj stane velmi příjemný pes. Projde-li dobrou socializací již od štěněcího věku, stane se z něj vyrovnaný, klidný a přívětivý pes, který má ale zachovány všechny hlídací instinkty. Socializace v prvních týdnech a měsících života je u tibetské dogy snad ještě důležitější, než u ostatních plemen. V této souvislosti je třeba varovat před štěňaty z tzv. kotcových odchovů, protože socializace, poznávání nových věcí, seznamovaní se s jinými psy, s lidmi a různými prostředími v prvních měsících se nedá ničím nahradit a poznamenává štěně na celý jeho příští život. Často se ztráty způsobené izolací v kotci už nikdy nenapraví.
Do-khyi si zachovali ze své vlasti samostatné uvažování, někdy tvrdohlavost, které jsou vlastní všem tibetským plemenům. Cítí se rovnocennými členy smečky, což se projevuje tím, že mají silnou potřebu být v blízkosti svých lidí. V rodině se do-khyi stává často vysloveným mazlíkem. Umístit jej trvale do kotce je to nejhorší, co můžete svému psovi udělat. Velice těžko snáší odloučení a uzavřené prostory. Z takto chovaného psa se dříve nebo později stane problémové zvíře. On touží mít svou smečku v dohledu. Vidět své lidi, nebo je alespoň slyšet. Když se z nějakého klidného místa může vždy ujistit, že vše je v pořádku, klidně leží i celé hodiny, dokud jeho pán nezmění stanoviště. Neobtěžuje a není dotěrný.
Mimo svěřený prostor se k cizím lidem a zvířatům chová rezervovaně, nikoliv agresivně.Pokud se necítí ohrožen, chová se odtažitě a nevšímavě. Jako hlídač je velmi specifický. Nechtěného návštěvníka varuje hlubokým, hrdelním bručením. Nevrhne se na něj , ale přibije ho na místě a počká na příchod některého ze „svých“ lidí. Že do-khyi není agresor , ale obranář si nejlépe uvědomíte, když budete sledovat jeho chování mezi vašimi dětmi nebo malými zvířaty.
Tibetská doga se vyvíjí velmi pomalu jak tělesně, tak povahově. Úplné zralosti dosahuje až okolo třetího roku života a proto je třeba být při jeho výchově trpělivý a laskavý. Je to hlídací, samostatně pracující a myslící pes, který sám nejlépe odhadne, jak se v té které situaci zachovat. Je to pes, který bude svého pána milovat, ochraňovat a respektovat, nikoliv však slepě poslouchat! Je rovnocenným partnerem, ne sluhou. Mnohdy musíte říct obrazně řečeno „ prosím“, aby jste dosáhli svého.
Nezapomeňte nikdy, že tibeťan je velmi hrdý a těžce nese jakoukoliv nespravedlnost. Na takové jednání a na fyzické tresty je nesmírně citlivý a takovou špatnou zkušenost si nese s sebou celý život. Základem cesty k poslušnosti do-khyi je získání jeho důvěry, láska a porozumění. Jestliže toto svému psovi dáte, vrátí vám to mnohonásobně. Lepšího přítele a partnera nenajdete.
PÉČE O TIBETSKOU DOGU
Péče o toto plemeno nepředstavuje pro majitele žádnou zátěž. Je to od přírody odolný pes, kterému nevadí žádné formy počasí. Miluje sníh, mráz, nevadí mu ani teplo. Jestliže má možnost se schovat před deštěm, je rád celoročně venku.
Péče o srst je jednoduchá, během roku stačí 1x týdně prokartáčovat, pouze v období línání (květen – červen) je třeba kompletně vyčesat starou, mrtvou podsadu, což je otázka cca jednoho týdne. Srst tohoto plemene nemá sklon k filcovitosti, takže péče nevyžaduje velké úsilí ani čas. Pes má kartáčování velice rád, miluje hlavně tělesný kontakt s pánem, který mu česání přináší. Srst tibetské dogy má samočistící schopnost. Jakmile pes oschne, nečistoty samy odpadnou. Do-khyi jsou čistotní a k jejich specifiku patří také to, že jejich srst není nikdy cítit, což je vlastnost víc než vítaná.
Výživa tibetské dogy není oproti jiným velkým plemenům nikterak náročná. Jestliže majitel zvolí kvalitní granulované krmivo od některé renomované firmy, není třeba dodávat ke granulím už žádné další doplňky. U do-khyi je mnohdy takové přilepšování spíše na překážku zdravého vývoje. U štěněte velkého plemene obecně je lépe zajistit rovnoměrný a pomalý růst. Překrmování vede často k poškození vyvíjející se kostry psa.
Budete-li se řídit dávkováním určeným výrobcem, uděláte pro svého pejska to nejlepší.
V době růstu také není dobré psa zatěžovat dlouhými vycházkami. Lépe je procházky rozdělit na několik krátkých denně.
CHOVATELSKÁ ČINNOST
V České republice fungují dva chovatelské kluby – Klub tibetské dogy ČR a Klub málopočetných plemen, ve kterém je toto plemeno také zastřešeno. Oba kluby jsou členy ČMKU a oba vyvíjí chovatelskou činnost, vydávají zpravodaj a zajišťují chovatelům veškerý servis, s chovem spojený. Oba kluby také vzájemně spolupracují.
V letošním roce je v plemenné knize zapsáno okolo 700 jedinců plemene tibetská doga. Vzhledem k tomu, že první tibetská doga byla zapsána už v roce 1987 – jednalo se o fenu Chandy De La Tour Chandos paní Blanky Slobodjan, lze předpokládat, že skutečný stav se bude pohybovat někde na dvou třetinách tohoto čísla.
Současná chovná základna se díky častým importům velmi dobře rozvíjí, i když je každá kapka nové krve samozřejmě velice vítána. V počátcích chovu byla totiž v České republice v chovu využíváná blízká příbuzenská plemenitba, což se negativně odrazilo na zdravotním stavu mnohých jedinců. V současné době chovatelé přistupují ve velké většině k chovu zodpovědně a řízeným chovem se podařilo kvalitu plemene dostat na vysokou úroveň jak z hlediska evropského, tak i světového.